Novinky O nás O víně Nákupní řád PDF ceníky Fotogalerie Kontakt
KOŠÍK0 ks zboží, 0 Kč

O víně


Co je víno?


Nejpřirozenější nápoj historie světa, alkoholický nápoj vyrobený prokvašením moštu nebo rmutu vinné révy.

Každý dobrý vinař potvrdí, že víno se nedělá ve sklepě, ale především na vinici a že kvalita hroznů zásadně ovlivňuje kvalitu výsledného produktu. Na tu má vliv několik faktorů – vysazení správné odrůdy na správném podloží a ve správné oblasti, stáří a kvalita vinic, výnosnost na hektar (redukce), způsob a načasování sběru, počasí v průběhu zrání. Špičkoví vinaři tvrdí, že dobrá práce na vinohradu je větší polovinou úspěchu.

Lisování patří mezi důležité operace, které ovlivňují výslednou kvalitu vína přímo. Je potřeba dosáhnout maximálního množství vylisovaného moštu a zároveň zachovat jeho prvotřídní kvalitu. Čím šetrnější sběr, transport a lisování, tím kvalitnější mošt a samozřejmě i víno. Důležité je, aby se neporušily pecičky a do moštu se nedostaly hořčiny a trpkost (v oblasti Champagne se lisuje extrémně šetrně a výsledkem jsou nejlepší šumivá vína na světě).

Fermentace neboli kvašení je proces, kdy kvasinky proměňují jednoduché cukry (glukózu a fruktózu) na alkohol a oxid uhličitý, který uniká do vzduchu. Mošt se tak pomalu mění na víno. Fermentace může probíhat v přírodních nádobách ze dřeva, dnes ale používají větší producenti vesměs nerezové tanky. Na odstartování kvašení lze použít vybrané kultury kvasinek nebo přirozenou mikroflóru, kterou používají hlavně zastánci biodynamického vinařství. Při přirozené fermentaci dochází k výraznému zvyšování teploty moštu, proto se používá tzv. „řízená fermentace", kdy se pláště nerezových tanků ochlazují, aby jejich teplota nezapříčinila vysoké odpařování aromatických látek. Znamená to, že tam, kde se dělá dobré víno, vám rozhodně nenabídnou burčák. Některá vína se vyrábí za přístupu vzduchu (oxidativní metodou). Ve všech případech je však důležité, aby bylo ve sklepě vždy čisto a nebyl prostor pro rozmnožování nežádoucích bakterií.

Školení je další zásadní fází při výrobě vína. Školením rozumíme celou řadu zákroků prováděných za účelem zvýšení kvality budoucího vína.

  • Síření vína - bez síření, které chrání víno před nežádoucím znehodnocením, nelze víno prakticky vyrobit. Sířit je potřeba velmi šetrně a v co možná nejméně agresivní formě sirné sloučeniny, oxid siřičitý ve větším množství neprospívá lidskému organismu.
  • Čiření vína - proces, kterým se z vína odstraňují kalící částice a nestabilní látky. Nejčastějším prostředkem je vaječný bílek nebo bentonit.
  • Filtrace - proces, kde prostřednictvím filtrů odstraňujeme mikroorganismy a kalící částice. Existuje několik druhů filtrace, nicméně někteří vinaři svoje vína před lahvováním principiálně nefiltrují (např. velká červená vína).
  • Zrání vína - ke zrání vína se mohou používat skleněné nebo dřevěné nádoby. V moderně zařízených vinařstvích jsou to většinou nerezové tanky. V posledních desetiletích se hojně používají ke staření dubové sudy, hlavně typu barrique. Dřevěné sudy k výrobě vína nerozlučně patří pro svoje jedinečné vlastnosti - pórovitost, biochemické složení, ale také tepelně izolační schopnosti.

Barrique je dubový sud o objemu 225 litrů (tato velikost má optimální poměr styku vína se dřevem) původem z Bordeaux. Používají se duby evropské nebo americké s výraznějším charakterem. Při zrání v malých dubových sudech dochází k látkové výměně mezi vínem a dřevem, při které víno absorbuje řadu látek (laktony, aldehydy, třísloviny), které ovlivňují jeho budoucí chuť a charakter. Sudy se však nepoužívají pouze pro to, aby se do vína dostal tón vanilky, ale hlavně z důvodů zrání v přirozeném prostředí. Víno se zde může nechat na kvasnicích, které víno ochrání a udrží tak jeho přirozenou rovnováhu. Sudy typu barrique se používají ke zrání vína pouze třikrát, poté se z nich stávají jen obaly, jejichž potenciál je vyčerpaný a nemají vínu co předat. Prodávají se většinou na britské ostrovy, kde v nich dozrávají single-malt whisky.


Jak kombinovat víno s jídlem?


Najít správný soulad mezi pokrmy a víny není jednoduché. Ve volbě hraje důležitou roli celá řada faktorů: úprava pokrmu, použití surovin a koření, druh hostiny, roční období, rozpočet a v neposlední řadě osobní představy a zvyky.

Obecná pravidla o vztahu jídla a vína se mohou z různých zdrojů podstatně lišit, avšak základní aspekt je nesporný, volíte-li víno k jídlu, tak platí, čím delikátnější a jemnější pokrm, tím jemnější chuť a vůni by měl mít i zvolený druh vína, jídla s výraznější chutí je možné naopak kombinovat s chuťově plnějšími víny. Chybou je, servírujeme-li lehké víno k ostré orientální omáčce (z vína se stane v ústech jen nevýrazná tekutina) anebo v obráceném extrému - dušená šunka zapitá výrazným a mohutným vínem rozhodně kulinářský zážitek také nenabídne.

Víno a pokrm musí vzájemně ladit, musí se spolu podporovat a doplňovat a ani jedna složka by neměla mít výrazně navrch. Chuť slaná posiluje pocit hořkosti, hořká umocňuje kyselou, sladká zmírňuje kyselou, slanou a hořkou. Spojíme-li dvě chutě, které se doplňují, můžeme docílit harmonie. Důležitou složkou pokrmu, na kterou se při výběru vína k danému jídlu soustřeďujeme, je zejména použitá surovina (maso, zelenina, atd.), koření a charakter omáček a pochutin.

Nejlepší je ale vždy to, co každému chutná a na to si musí každý individuálně přijít. Někdo pije k jídlu jen vodu nebo pivo a víno jen samostatně, proti gustu...


Podávání vína


Pití vína by mělo být vždy o zážitku a o radosti. K tomu ale nestačí pouze víno nachladit, otevřít a vypít. K dokonalosti daného okamžiku a vychutnání vína v jeho plné kráse je potřeba více - s vínem se musí umět zacházet, otvírat při správné teplotě, odhadnout dobu dekantace před konzumací, zvolit ten správný typ sklenky a samozřejmě i pokrm.

Kvalitní víno potřebuje kvalitní sklenici. Dobrá sklenička se dá koupit již od 50 Kč a tak není důvod zážitek z vína omezovat. Dnes existuje na trhu celá řada kvalitního skla různých typů a tvarů. V současných trendech vede sklo na vyšších stopkách a vyšších obsahů, nejčastěji ve tvaru tulipánu o obsahu nad 300 ml pro vína bílá a nad 450 ml pro vína červená. Náročnější vinaři si pořídí elegantní sklo z olovnatého křišťálu, který umocňuje lesk a optické vlastnosti vína. Sklářské společnosti, které se specializují na vinné sklo, vyrábějí mnoho základních tvarů (např. na Ryzlink, Chardonnay, Montrachet, Pinot Noir, Syrah, Bordeaux…) v různých velikostech a i v „dýchací“ úpravě vnitřku sklenice, které suplují použití karafy. Je až neuvěřitelné, jak rozdílně se vyjadřuje jedno stejné víno z různého skla. Kdo tuto věc pochopí, jeho zážitky z vína se znásobí.

Dekantování znamená přelití vína z lahve do karafy. Dekantuje se ze dvou důvodů: jednak oddělujeme sediment (vysrážené taniny, barvivo a případně vinný kámen) a pak víno provzdušníme a necháme jej senzoricky otevřít a zharmonizovat. Pro tento zásadní druhý důvod se dekantují hlavně mladá vína s výraznou strukturou, nefiltrovaná vína starší a robustní a silná vína. Dekantují se vína bílá i červená. Mladá vína se doporučuje otevírat půl až dvě hodiny před podáváním, vína robustní je možno nechat „vydýchat" čtyři až dvanáct hodin. Velká vína, která mají před sebou ještě mnoho let potenciálu zrání, můžeme otevřít den před jeho plánovanou konzumací a výrazně mu tak pomůžeme. Před samotnou dekantací se karafa „vyvíní" (nalijeme nepatné množství vína dovnitř a krouživým pohybem opatrně vyléváme do připravené sklenky). Při nalévání otevřenou láhev vína opatrně přelijeme nad zapálenou svíčkou tak, abychom sledovali případné sedimenty, které již do karafy nepatří.

Teplota vína při servisu a následném nalití do skleniček stoupne nejméně o 2° Celsia, proto je dobré s tímto rozdílem počítat a víno vychladit o dva stupně více, než jak je doporučeno ke konzumaci. V našich krajích je bohužel obvyklé, že se bílá vína pijí pijí příliš studená a červená příliš teplá. Každý výrobce udává doporučenou teplotu pro konzumaci a není vůbec na závadu se těmito doporučenímu řídit.

Druh vínaDoporučená teplota při podávání vínaDoporučená teplota při konzumaci
Šumivá a šampaňská5 °C7 - 9 °C
Bílá suchá, mladá a růžová, polosladká a sladká vína a vína pozdních sběrů7 °C9 - 11 °C
Mladá červená, lehká a ovocná8 °C10 - 12 °C
Velká silná bílá vína8 - 10 °C10 - 12 °C
Elegantní červená vína10 - 12 °C12 - 14 °C
Velká těžká červená vína12 - 13 °C14 - 15 °C
Červená vína s bohatým obsahem taninu15 - 17 °C18 - 20 °C
Stará likérová vína10 - 12 °C13 - 15 °C

Šumivá vína (Champagne, Crémant, Cava, Prosecco, sekty…) by se z důvodu stability teploty měla podávat v chladícím kbelíku s ledem a vodou. Odstraní se expediční agrafa a poté kroužením samotný korek (vždy držíme korek a kroutíme nakloněnou lahví). Pozor, při otevírání nemiřte na kolemstojící (obsah je natlakován), při nevhodné teplotě nebo roztřesení může dojít ke gejzíru nebo raketovému startu zátky. Módní staronovou společenskou legrací je otevírání natlakovaných lahví odseknutím hrdla (sabráž) šavlí, nožem nebo i skleničkou, takové pokusy provozujte jen v opravdu bezpečném prostředí a okolí. Na šumivá vína se používají úzké protáhlé sklenky „flétny", které dnes již zcela nahradily původně užívané misky. Dekantace se až na zvláštní případy neprovádí.

Bílá vína se servírují podobně jako vína šumivá v nádobě s ledem nebo v chladícím tubusu, aby nedocházelo k rychlému zteplání obsahu láhve. Láhev vína se otevře klasickou vývrtkou a hrdlo láhve se otře. Používají se vesměs sklenky tulipánovitého tvaru. U velkých bílých vín, obzvláště pak u těch, které zrály delší dobu v sudech, se doporučuje dekantace. Před servisem se ale nemusí obvykle dlouho čekat.

S růžovým vínem se zachází stejně jako s vínem bílým, nedekantuje se.

Červená vína je nejlepší servírovat v košíčku na vína, kdy je podobný sklon jako ve sklepě - důvodem je stabilita možných usazenin v láhvi. Láhev se opatrně otevře kvalitní vývrtkou (u velkých vín je většinou hodně dlouhý korek) a otře se hrdlo láhve. U většiny červených vín se provádí dekantace (kromě jednoduchých a základních vín), u velkých vín se dekantuje až několik hodin předem. Používáme sklo větších obsahů podle typu vína (tvary Bordeaux, Bourgogne, Syrah…), pro velká vína jsou vhodné sklenky velkého obsahu (400-1000 ml).

Dolihovaná vína se servírují v menších sklenkách tulipánovitého tvaru a podle barvy, stáří a typu se chladí na vhodnou teplotu. Bílá vychladíme, mladé červené servírujeme chladnější a starší červená nechladíme. Dekantace se většinou neprovádí a láhev je opatřena jednoduchým uzávěrem, kdy v mnoha případech nepotřebujeme ani vývrtku a víno je schopno vydržet načaté několik dní, aniž by se zkazilo. Výjimkou je ročníkové Portské (LBV nebo Vintage Port, které se při výrobě nefiltruje a je vyrobeno reduktivní vinifikací). Toto víno se musí vždy dekantovat, přičemž několik dní před otevřením musí být láhev v klidu, aby se víno nezakalilo. Při otevírání Vintage Port se v restauracích nepoužívá klasický otvírák, ale hrdlo se odštípne speciálními nažhavenými kleštěmi. Madeira je speciální, u nás ještě ne moc běžné fortifikované víno, které se skladuje vestoje a po otevření vydrží načaté až 12 měsíců.


Skladování vína


V dnešním světě existuje nepřeberná škála různých druhů vín. Liší se typem, složením odrůd, technologickým postupem výroby, úrovní kvality i účelem, proč byla vyrobena. Některá vína jsou určena k okamžité spotřebě, jiná jsou vyráběna záměrně tak, aby svého vrcholu a dokonalosti dosáhla až po čase zrání.

Běžný zákazník kupuje vína pouze ke své spotřebě a pokud jejich počet nepřesáhne kapacitu ledničky, tak se většinou skladováním nezabývá. Jsou ale i lidé, kteří víno zakoupí a vystaví v ozdobném stojánku v kuchyni nebo obýváku. Nedá se říci, že se víno po pár dnech zkazí, ale několik měsíců nebo let určitě nevydrží. V tento moment musíme začít rozlišovat skladování vína a jeho vystavování. Pokud však zájemce pronikne do světa vín a zjistí, že s jednou láhví nevystačí, že k různým pokrmům náleží různé druhy vín, že jiné víno je vhodné pro tetičku z venkova, jiné poslouží pro zahradní párty třiceti známých a zcela jiné je určeno pro slavnostní večeři se šéfem, který vínu rozumí, nastává nutně problém kam s ním a také které víno a jak dlouho skladovat.

Již před samotným nákupem bychom se měli zamyslet nad tím, zda je to či ono víno vůbec pro skladování vhodné. Běžná vína na trhu z větší části vhodná k delšímu skladování nejsou, respektive jejich uložením nelze nic získat, jen ztratit. Výrobci tato vína záměrně vyrábí a distribuují v takovém stavu, aby byla přístupná co nejdříve a kladou přitom důraz na svěžest a čistotu použitých odrůd. Jako příklad můžeme uvést francouzská vína kategorie Vin de Pays, ale i většinu základních vín ze zámoří, některá lehká vína například z Itálie, ale i z jiných vinařských regionů včetně Moravy. Tato vína se dají pořídit za nízkou cenu a jejich krása spočívá v jejich jednoduchosti, mladosti a svěžesti. Platí zde „čím mladší, tím lepší" resp. „s věkem se kvalita nezlepšuje". Jde obecně o lehká bílá vína a vína stolní, vína v jiném balení než v láhvi s kvalitním korkem, levná vína zakoupená v supermarketech, vína s vysokou kyselinou - zejména jablečnou, vína s velmi nízkým obsahem kyselin, víno z obecně špatných ročníků, vína špatně skladovaná, neharmonická a nemocná, vína která nejsou ke skladování určena.

Vína, o kterých se již podle kategorie a oblasti předpokládá, že jsou doporučena pro skladování jsou vína od prověřených a renomovaných vinařů, vína z osvědčených vinic a poloh, vína z dobrých a špičkových ročníků, vína harmonická s vyrovnanými kyselinami a cukry, s dostatkem tříslovin, vyšším extraktem a vyšším alkoholem, vína doporučená vaším obchodníkem, vína správně ošetřená, uzavřená kvalitním, dostatečně dlouhým korkem.

K vínům s kratším až středním potenciálem k archivaci po dobu 3-5 let patří mnoho kvalitních vín z celého světa a různých cenových kategorií. Takováto vína je možné pít okamžitě a je oprávněný předpoklad, že se budou v následujících letech při dobrém skladování dále vyvíjet k lepšímu nebo zůstanou v nejhorším případě ve stejném stavu. K takovým vínům patří naprostá většina našich nabídek.

Do skupiny vín s dlouhým potenciálem skladování (10-25 let, někdy i déle) patří vína portská, kvalitní burgundská, Barolo, Brunello, Amarone, vína kategorií Grand Cru (Classé) a i exkluzivní vína z nejlepších ročníků od renomovaných výrobců. Extrémním příkladem jsou vína oblasti Sauternes, která mohou vydržet v kondici až 100 let. Již jako relativně mladá mají tato vína vysokou pořizovací hodnotu, ale po několika letech uskladnění se jejich cena vyšplhá několikanásobně vysoko, v závislosti na výrobci a ročníku. V případě zájmu o nákup pro delší skladování platí jednoznačně: poraďte se s vaším dodavatelem, odborníkem nebo zvolte vhodnou odbornou literaturu.

Máte-li vybráno vhodné víno k archivaci, musíte jej také dobře uskladnit. Pokud okolnosti dovolí, bude pravděpodobně nejvhodnější víno uložit do speciálního sklepa. Zde platí několik základních pravidel, aby bylo uložení správné a nedošlo k jeho poškození v průběhu zrání:

  • Optimální teplota sklepa je mezi 9 až 11 °C a nesmí příliš kolísat. Je lepší raději teplota o něco vyšší nebo nižší, ale stabilní. Při nízké teplotě dochází k vysrážení vinného kamene a barviva u červených vín. Při vysokých teplotách se mohou vysrážet termolabilní bílkoviny nebo bude stimulována mikrobiologická činnost ve víně a dojde k jeho úplnému znehodnocení.
  • Vlhkost okolo 65 %.
  • Temnota, přímé sluneční ani umělé světlo vínu neprospívá.
  • Láhve, které jsou uzavřeny korkovou zátkou, musí být uloženy tak, aby zátka byla stále smočena ve víně a nedocházelo k jejímu vysychání a tím k přístupu vzduchu. Láhve se ukládají většinou vodorovně.
  • Vínu nesvědčí pohyb, to znamená, že se láhve nemají překládat, otáčet a naprosto nevhodné jsou pravidelné vibrace motorových agregátů, například chladícího zařízení.
  • Nemáte-li k dispozici dobrý sklep, kupte si na vína klimatizované skříně. Do malé skříně se vejde 30-60 láhví, skříň o velikosti běžné ledničky pojme přes 100-150 lahví.
  • Pronajměte si vlastní box v renomované vinotéce nebo archivu vín. Zde odpadá prvotní investice, ale většinou se jedná o placenou službu.


Cena vína


Jak je možné, že v supermarketu koupíme láhev vína za 50 korun a naopak že existují vína za desítky tisíc? Tuto otázky si položil asi každý.

  1. Místo původu a kvalita vinice. Cena vína se určuje již na vinici. Úsek vinice s ideálním sklonem ke slunci, v ideální nadmořské výšce a s ideálním složením půdy stojí pořizovatele několikanásobně více, než stejně veliký úsek o sto metrů dále. Existují různé ceny podnoží i klonů odrůd. Jiné víno plodí réva mladá a jiné sedmdesátiletá (méně hroznů vyšší kvality).
  2. Kvalita suroviny a práce. Z jedné hlavy vinné révy lze získat větší množství méně kvalitní suroviny nebo při redukci nechá vinohradník zkoncentrovat veškerou sílu rostliny jen do dvou až čtyř velmi kvalitních hroznů. Princip „kvalita na úkor množství" nutně ovlivňuje cenu. Vinici lze přihnojovat chemicky nebo biologickými hnojivy, za různé náklady lze bojovat se škůdci. Víno můžeme sklidit mechanicky nebo lze sklizeň provést ručně, což je samozřejmě šetrnější, ale zásadně dražší.
  3. Technologie zpracování. Hrozny se musí po sklizni zpracovat co nejdříve, jde doslova o minuty. Šetrné drcení a lisování moderními stroji, dnes už většinou počítači řízené kvašení a dozor zkušeného enologa je již dnes ve větších podnicích samozřejmostí. V laboratorních podmínkách se zkouší přesné postupy, alchymie kvasinkových kultur a sterilita prostředí ovlivňují přirozeně výslednou cenu. Ne každé vinařství si může dovolit tu nejlepší moderní techniku a drahé odborníky.
  4. Školení vína. Víno lze naplnit do lahví a uvést na trh přímo po dokončení výroby. Anebo naopak, nyní může nastat spletitá cesta doškolování již hotové suroviny. Pouze použití nového dubového sudu zvedne cenu jedné láhve o 100-150 korun. Části vína nebo jednotlivé odrůdy lze školit odděleně v různých podmínkách a následně zcelovat. Je možné kombinovat doslova desítky odrůd nebo kombinovat jednu odrůdu z desítek viničních poloh. Jenom kapitola o dřevě použitém při školení vína by vydala na samostatný elaborát. Časový faktor určuje cenu také zásadně. Víno, které zrálo ve třech typech dubového dřeva, v každém po jinou dobu, skládá se z pěti odrůd ze sedmi vinic a dozrává dalších několik let společně, nepatří k levným.
  5. Značka nebo výrobce. Pokud výrobce umí využít všech předešlých faktorů a umí to dělat pravidelně (i v roce, který se obecně nepovedl), zákonitě získává zákazníky i mezinárodní ocenění, což vede k popularizaci značky a k vyššímu renomé vinaře. Mluvíme o značkových vínech, která jsou vždy o něco dražší než vína vinaře neznámého nebo začínajícího. Vína značková nemusí být automaticky lepší než jiná, ovšem dobré nebo věhlasné jméno jim dodává záruku a bezrikovost nákupu.
  6. Limitovaná produkce souvisí velmi úzce se „značkovostí" výrobku. Pokud se kvalitního a věhlasného vína vyrobí jen 50 000 láhví ročně a má o něj zájem 10 000 restaurací a nespočet milovníků vína na celém světě, logicky nestačí pro všechny. Zákon nabídky a poptávky se nutně promítne do ceny.
  7. Ročník vína je poměrně nezávislý faktor, což právě dělá svět vína tak kouzelným. Jsou ročníky špatné, dobré, vynikající. Za lepší ročník je nutné obecně zaplatit více než za horší, samozřejmě v závislosti na křivce životnosti vína a zbývajícího počtu láhví.
  8. Hodnota vína. Hodnotou vína se obecně míní výhodný poměr ceny a kvality, přičemž se nemusí vždy jednat o nejlevnější výrobky. Snem každého milovníka vína je najít co nejlepší víno za co nejméně peněz. Producenti vína svému řemeslu rozumí a tak se málokdy stane, že opravdu kvalitní víno stojí málo. Opačný případ je bohužel častější, totiž když je vyšší cena než kvalita obsahu.


Uzávěry a vady vín


Korek je vyzkoušeným tradičním přírodním materiálem, který k vínu jako přírodnímu produktu prostě patří. Jedná se o kůru korkového dubu z oblasti Středozemního moře (Portugalsko, Sardinie…). Po sloupnutí od kmene se několik let suší a následně ještě vaří v horké vodě. Nejlepší korky pochází z desek starých nejméně 7 let a jsou dlouhé minimálně 45 mm. Trvanlivost nejlepších korků činní 20-25 let. Korek obsahuje miniaturní póry které umožňují mikro-ventilaci, která pomáhá procesu zrání vína. U korků drcených se již ovšem dá o přírodním produktu spekulovat a tyto zátky se svými vlastnostmi výrazně neliší například od korků plastových.

Poslední dobou je vinařský svět stále více konfrontován problematikou šroubovacích uzávěrů. Hlavním argumentem zastánců nové technologie je, že tradiční korek nutný pro zrání kvalitních vín je technologicky méně vhodný než umělý uzávěr. Stěny a dno šroubovacího uzávěru je hliníkové, vnitřní strana uzávěru je potažena polyetylenovou fólií, která je pokryta ještě ochranou konzervační vrstvou. Některé polymerové vrstvy dokonce umožňují „mikroventilaci" tzn. mají pórovitou strukturu, u které lze zabezpečit její naprostou aseptičnost.

U přírodního materiálu s přirozenou propustností nelze garantovat konzistentní a aseptický výrobní proces a díky vadě korku někdy až 5% vína může získat horší vlastnosti než při použití moderní technologie. Speciálně u vín bílých, růžových a lehkých červených je šroubovací uzávěr garantem zachování maximální kvality, čerstvosti a původního aroma vína.

Co je korek ve víně? Jde jednoduše řečeno o termín popisující fakt, že víno bylo negativně bakteriologicky postiženo procesy způsobenými residuálním působením mikroorganismů přítomných v korku. Korek jako přírodní materiál (kůra stromu) má přirozenou tendenci být napaden plísněmi. Samotná přítomnost plísně pak spustí nežádoucí chemický proces. Díky různorodosti bakteriální nákazy u různých druhů přírodních korků dochází k tomu, že se vada projevuje různorodě. V nejhorším případě víno načichne zatuchlinou a to samozřejmě negativně poznamená i chuťové vlastnosti vína. V lepším případě je jen potlačen přirozený ovocný charakter vína a víno je jen „nijaké". Z přirozené skladby přírodního korku nelze chemicky ošetřit uzávěr tak, aby byl zcela aseptický.

Co je nežádoucí oxydace? Kyslík, potřebný při fermentaci vína se stává problémem v okamžiku, kdy je víno stočeno do lahve a korek nadále dovolí jeho působení uvnitř lahve. Dokonce může dojít i k sekundární fermentaci a zoxidovaná vína poté mají plochý a neovocný charakter, někdy mají příchuť jablečného vína, někdy nevábně zapáchají. Na druhou stranu, víno pro dlouhodobou archivaci není ideální vakuově uzavřít. Někdy je prostě složité nežádoucí oxidaci vína zabránit a v souběhu s bakteriálními procesy či špatnou skladovací teplotou může způsobit opravdovou katastrofu v archivu. Zastánci tradičního korku mají názor, že při správné poloze skladování vína tak, aby korek nemohl „seschnout" lze dané riziko eliminovat.

Ve prospěch umělých a šroubovacích uzávěrů hovoří dlouhodobě spíše technologický a výrobní pokrok, kdy i někteří tradiční vinaři připustili některé výhody nové technologie. Tento trend nepozorujeme pouze v novém světě, ale i v tradičních apelacích a výhody, přinášené nám jako spotřebiteli, nejsou nevýznamné. Především jde o lépe kontrolovaný proces zrání vína v archivu, kdy si můžete být více jisti konsistencí daného ročníku při výrazném snížení rizika. Bohužel ale ztrácíme ceremoniál otvírání vína a onen krásný a nezapomenutelný zvuk, který doprovází každou láhev nádherného vína na její poslední cestě. Jde o střet tradičního a moderního pojetí a je na každém z nás, čemu kdo dá své srdce a kam se až nechá ovlivnit rozumem.